Město Kolín plnilo nejen funkci správního centra a důležitého dopravního uzlu, ale také bylo sídlem řady významných závodů důležitých pro německé válečné hospodářství. Jak se válka v roce 1943 proměnila v „totální válku“ a v následujícím období byly ničeny výrobní kapacity zbrojního průmyslu v říši, rostlo zapojení protektorátních firem do německé zbrojní produkce. Dělo se tak podle plánu decentralizace výroby, a tím i menšího narušení produkce zbraní leteckými údery. Ve prospěch německé válečné mašinérie byly tak mobilizovány lidské i materiální zdroje protektorátu včetně pracovních sil totálně nasazených. K válečně důležitým závodům v Kolíně patřila především rafinérie minerálních olejů, která byla v členěná do společnosti Deutsche Vacuum Oel Aktiengesellschaft in Hamburg. Po roce 1940 byla v areálu zřízena výrobna oleje pro letecké motory.

Kolínská rafinérie se ke konci války stala hlavním cílem tří spojeneckých náletů. Vojenské plánovače zajímala i předchozím období. Československý desant INTRANSITIVE připravený ve Velké Británii, jenž byl vysazen v noci z 28. na 29. dubna 1942 v Brdských lesích, měl za úkol provést destrukci v jejím provozu. Parašutisté však za nedlouho po seskoku přišli o potřebný materiál, a proto nemohli úkol splnit. Z dalších továren důležitých pro německou vojenskou mašinérii je možné uvést Chemische Kolin A. G., kontrolována německým kapitánem dodávala kyselinu sírovou do Semtína. Továrna na vozy a.s. Kolín vyráběla nákladní a cisternové vagóny pro říšskoněmecké dráhy. Smutnou kapitolou dějin kolínského průmyslu za druhé světové války byla produkce kyseliny kyanovodíkové. Tento přípravek se začal vyrábět již v mezi válečném období jako deratizační prostředek na hubení škodlivého hmyzu. Hrůzným způsobem byl však zneužit za války.

V tomto období nacistická mašinérie přistoupila v rámci tzv. konečného řešení židovské otázky k hledání a realizaci „efektivních metod“ vyvražďování německých Židů. Kolínská židovka Irena Ravelová, jež spolu se svou sestrou Hanou Greenfeldovou přežila holocaust, vzpomíná na to, že se po válce setkala s předválečným ředitelem Draslovky, jenž zavedl výrobu cyklonu B v Kolíně. Také on byl židovského původu a po válce, když se dozvěděl, k čemu všemu se tento plyn používal, spáchal sebevraždu.

Z knihy: MAINUŠ, František: Totální nasazení. Brno, Universita Jana Evangelisty Purkyně 1970