Otázka nuceného nasazení je složitá v tom, že se nedá generalizovat. Nemůžeme říci, že všichni měli stejné podmínky k ubytování, že měli stejně těžkou práci a že zacházení s nimi bylo na všech místech přibližně stejné. Z osobních příběhů vyplývá, že tomu tak v žádném případě není a nebylo. Například někteří Češi byli posláni pouze na přeškolení do Německa, protože nebyli vyučení v průmyslových oborech. Toto přeškolení se ale změnilo na nefalšované nucené nasazení a do protektorátu se vrátili až na konci války. Rozdíly můžeme nalézt i v důvodu nasazení.
Proto jsou nejdůležitější právě osobní příběhy, které ukazují značnou rozdílnost. Výzkum našeho tématu prostřednictvím osobních vzpomínek získává velmi cenné informace, které žádné jiné prameny neobsahují. Osobní vyprávění se tak stává výrazem cenné životní zkušenosti. Tuto metodu získávání informací etnologové nazývají jako „oral history“ a je využívána nejen historiky, nýbrž i sociology.
Previous Post
Next Post
