Ukrývání uprchlíků z totálního nasazení i těch, kteří se tomu nasazení předem útěkem vyhnuli, bylo velice obtížné. Tito mladí chlapci se ukrývali u příbuzných v lesních chatách, někdy se dostali až na Slovensko a pracovali tam pod cizími jmény. Řada těchto chlapců se spojovala s uprchlými sovětskými válečnými zajatci a společně vytvářeli lesní partyzánské oddíly. Značná část jich také vstoupila do partyzánských oddílů, které se vytvářely od podzimu 1924.

Od roku 1939 opouštěl značný počet Čechů bez svolení německých úřadů a bez řádného rozvázání pracovních smluv své zaměstnavatele a odcházeli do vlasti. Hlavními příčinami odchodu byla v prvních letech nespokojenost se mzdami, pracovními a životními podmínkami, rodinné záležitosti a podobně. Také stesk po domově a odpor k práci, která viditelně sloužila nepříteli, sehrály nemalou roli. Ani první fáze náletu anglického letectva nezůstala bez vlivu na psychickou stránku českých dělníků. Od roku 1942 se stávalo svévolné opuštění pracoviště a odchod do vlasti masovým zjevem. Německé orgány zavedly za takové přestupky těžké tresty. Zesilovaly dozor nad cizinci a zvýšily sít kontrol na všech dopravních prostředcích. Pravidelně prováděly rozsáhlé razie, aby aspoň na krátkou dobu byly některé oblasti očištěny od četných uprchlíků.

Podle zprávy hlavního bezpečnostního úřadu bylo za červenec 1942 zatčeno celkem 751 protektorátních příslušníků za své volné opuštění přiděleného zaměstnání. Z toho počtu bylo 179 zatčeno v Berlíně a jeho okolí, v Drážďanech 34, v Liberci 132, v Karlových Varech 34 a v Opavě 21. Pozornost vzbuzuje poměrně vysoký počet zatčeních kteří pracovali v Sudetech. Toto území nebylo ještě bombardováno, ale pracovní i životní podmínky tam byly horší než na většině říšského území. Blízkost protektorátních hranic lákalo k útěku.

Z knihy: MAINUŠ, František: Totální nasazení. Brno, Universita Jana Evangelisty Purkyně 1970