Jaroslav Pelikán se narodil v roce 1921. Žil ve Veltrubech a nasazen na nucené práce byl v roce 1941. Pracoval jako soustružník, zámečník (firma Metsserschmit). Spolu s ostatními dělníky montovali kanóny na letadla – tajná výroba. V roce 1942 byl evakuován do Drážďan, kde pracoval ve strojní továrně.
V partě pracoval se známým hudebníkem, dirigentem, kapelníkem Gustavem Bromem. V roce 1943 byl zatčen gestapem přímo v továrně. Byl odsouzen za to, že se za něj někde v Prusku vydával na jeho falešné doklady cizí člověk. Poté ho propustili.
V roce 1944 byl nálet na Drážďany. Jaroslav v tom zmatku utekl do Čech. Jeho budoucí manželka ho 3 měsíce schovávala v kompostu.
Poté utekl do Francie. Od konce dubna 1945 do května 1946 jezdil s UMROU (Pomoc západu). Vozil potravinovou pomoc s náklaďáky do Bruselu (oblečení, konzervy, jídlo, cigarety, žvýkačky – krabice s jídlem z Francie až do Čech).
Německá spolková republika vytvořila k odškodnění nasazených česko-německý fond budoucnosti, ze kterého mohli požádat o odškodnění za nasazení. Do tohoto fondu daly finance Německá spolková republika a firmy, které zneužívaly nasazenou práci (např. Siemens). Lidé, kteří zažádali o peníze z tohoto fondu, museli vyplnit žádost a doložit, že byli skutečně nasazeni. J. Pelikán poprvé neuspěl, protože neměl patřičné doklady. Jeho všechny doklady (navigační karty, …) byly zničeny dětmi. Využil tedy druhou vlnu žádostí, kde stačilo svědectví dvou svědků.
Odškodnění bylo schváleno, dostal zhruba 70 000 Kč. Bohužel tyto peníze mu byly přiděleny až po smrti. Toto odškodnění získala jeho manželka, paní Pelikánová.