Paní Pazderková pocházela z Mostu. Zde žila do svých patnácti let a poté se přestěhovala do Svojšic, kde žila její teta. Nejprve zde trávila své prázdniny, ale později svou bezdětnou tetu poprosila, zda by u ní nemohla zůstat delší dobu. Své rodiče potom navštěvovala pouze o svátcích (Vánoce, Velikonoce…)
Byla zlá doba, probíhalo časté bombardování, při kterém se vždycky musely běžet schovat do nedaleké školy. Její teta vyrůstala v období mezi první a druhou světovou válkou. Za války teta pracovala na polích. Němci si řekli o pracovní sílu a lidé ze Svojšic a okolí museli jít pracovat na pole.
Paní Pazderková se dozvěděla, že její teta během války skrývala v domě, kde žili, občana židovského vyznání. Byl schován ve sklepě od žní do jara r. 1945, to je 7 měsíců.
Nikdo z domu netušil, že se ve sklepě někdo ukrývá. Teta se o něj po celou tu dobu starala. Tajně mu přinášela potraviny (převážně to byl chléb) a vodu na pití. Toto jídlo mu bylo nošeno, když přinášela krmivo pro zvířata.
Po konci války se již neviděli, ukrývaný Žid prchl do Vídně. Teta tímto činem zachránila lidský život. Nikomu o tomto tajemství neřekla, až o mnoho let později se v náznacích svěřila své neteři Věře Pazderkové a ta později svému synu. Teta se poté vdala, bohužel se však po pár letech její manželství rozpadlo.
Paní Pazderková prožívala válku ve svém dětství. Vzpomíná, jak do Svojšic byla navezena pracovní síla ze Slovenska na zestátněný statek. Pamatuje si, jak spolu se sousedovými dětmi (rodina Masopustů) sbírali chrousty a nosili je do cukrovaru.
Její teta, která se o ni starala, se držela hesla, že v domě musí být minimálně brambory, sádlo, ocet, sůl a dřevo na zatopení. I to však bylo těžko k sehnání.Později paní Věra poznala svého muže. Pan Pazderka pocházel z Křečhoře. On a jeho rodina měli kovárnu, kde i on sám pracoval. Němci si na něj moc nedovolili, protože ho potřebovali jako kováře. Věděli, že pro vítězný konec války potřebují zázemí. Pazderkovi byli rodinou, ze které by si mnoho lidí mohlo vzít příklad.